Co znamená být cizincem

Není jednoduché opustit svoji komfortní zónu a vydat se do neznáma. Každoročně studenti zvažují možnosti vycestování za studiem do zahraničí. Věřte, že nezůstanete u učebnicové znalosti cizího jazyka. Budete nuceni dvacet čtyři hodin přemýšlet a komunikovat v cizím prostředí s neznámými lidmi. Osamostatníte se. Začnete důvěřovat svým schopnostem. Na spoustu věcí se budete dívat s nadhledem. Získané poznatky a zkušenosti zúročíte na trhu práce.

Cestování je jeden ze způsobů, jak líp chápat, co jsem zač. Jen ale do té míry, dokud své cestování neproměním v útěk.“ Petr Horký český cestovatel, moderátor, publicista a režisér.

Nejrozšířenějším programem evropské spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání s finanční podporou na zahraniční partnerské instituci je Erasmus+, mezi jehož hlavní aktivity patří především studijní pobyty a pracovní stáže vysokoškolských studentů v zahraničí v délce 3-12 měsíců. Vycestovat můžete také jako tzv. Freemover a podívat se i mimo Evropu, třeba do Asie, nebo Ameriky.

studenti audiovize v zahraničí, ZS 2019/2020
Výjezdy studentů 2019/2020, zdroj: mezinárodní oddělení UTB

Cílem je podpořit profesionální rozvoj osob pracujících v oblasti vzdělávání a podpořit studenty v úsilí osvojit si schopnosti, které přispějí k jejich osobnímu rozvoji a zvýší jejich zaměstnatelnost.

Výjezdy studentů audiovize v akademickém roce 2019/2020

zimní semestr: E+ studium – 5, E+ stáž – 2, Freemover –2

letní semestr: E+ studium – 7, E+ stáž – 2

 

O své zkušeností s životem v zahraničí se s námi podělí studenti audiovize.

UNATC National University of Theatre and Film “I.L. Caragiale” (Bukurešť, Rumunsko)

Aha moment z mého pobytu:

Začalo to zhruba hodinu za hranicemi Maďarska směrem do Bukureště. Jelikož dálnice nebyla místy ještě dostavena, nebo byla ve stavu kdy se po ní nedalo jet více jak 50 km/h, museli jsme volit objížďky a projíždět přilehlými vesnicemi. Po chvíli mi došlo, že zde opravdu nehrozí žádný radar jako u nás a jelikož byly vesnice dlouhé a přehledné, tu a tam nějaký koňský povoz, jinak nic neobvyklého, zrychlil jsem na nějakých 70 km/hod. Nicméně stále se za mnou vytvářely kolony a auta na mě zběsile troubila, jako bych je snad zdržoval. Čekal bych, že se situace po příjezdu do hlavního města zlepší, ale opak byl pravdou. Náhle jsem pochopil, jak tady vlastně funguje doprava. Světla má zapnuté tak každé páté auto a blinkr se používá jen když chcete zabočit někam, kam byste neměli. Čtyř nebo možná pěti proudové silnice bez vyznačených pruhů, semaforů a značek, které by jakkoliv napověděli, kolik že se tady vlastně má jet nebo který pruh je odbočovací. Do toho rekonstrukce na každém rohu. Celou situaci ještě komplikují všemožně zaparkovaná auta a lidé na elektrických koloběžkách nerespektujících už vůbec nic. Opravdu se mi osvědčilo tady používat Waze navigaci. Každopádně nelituju toho mít tady auto, protože je fajn vždy na víkend zmizet z města, třeba k moři nebo do hor. (Adam Černich)

TALLINNA ÜLIKOOL (Tallinn, Estonsko)

Aha moment z mého pobytu/studia:

Překvapení přichází, když přiletíte v jednu ráno, dva dny po začátku Erasmu na kolej jako jeden z posledních a bojíte se, že probudíte svého neznámého spolubydlícího a místo toho se ocitnete v narvané kuchyňce, kde je asi 40 lidí. Zahodíte kufr, přidáte se a ještě vyrazíte ven pařit. Nakonec skončíte v posteli až za svítání. (Michal Ciml)

Stamford International University (Bangkok, Thajsko)

Proč jsem vycestovala studovat:

Důvodu je samozřejmě několik. Zaprvé to, že vůbec pro nás ta možnost existuje, a dokonce je nám k dispozici i finanční podpora, už vznáší otázku, zda existuje důvod toho nevyužít. Za druhé je cestování mou velikou vášní. Vždycky mě bavilo poznávat, co mají v jiných zemích jinak a jak se liší jejich mentalita. Asi to má něco společného s mou láskou k lidem a jejich psychologii. Ten nejdůležitější důvod však shrnul Mark Twain :

„Travel is fatal to prejudice, bigotry, and narrow-mindedness, and many of our people need it sorely on these accounts. Broad, wholesome, charitable views of men and things cannot be acquired by vegetating in one little corner of the earth all one’s lifetime.“

Myslím, že je to velká pravda. Lidi se bojí toho, co neznají a podle toho se pak chovají a vznikají nesmyslné střety. Každý by se podle mého názoru měl zajímat nejen o svou kulturu, ale i o ty jiné. Žijeme koneckonců všichni na stejné planetě a porozumění nám to všem jen ulehčí. (I když je to často těžké, vím, o čem mluvím. (Valeria Recmanová)

Universidad ORT Uruguay (Montevideo, Uruguay)

Aha moment z našeho pobytu/studia:

Za dva týdny se španělsky nenaučíš.

Co si s pobytu v zahraničí odneseme domů:

Flašku tequily Don Julio.

Jak nás pobyt v zahraničí formuje:

Zhubli jsme 5 kg.

Zajímavé setkání s místními lidmi:

200 metrů od bytu na nás vytáhli nůž.

Proč jsem vycestovali studovat:

Za poznáním nové kultury, jazyku a utřídění myšlenek. (Jan Zábranský a Jakub Babica)

UNATC National University of Theatre and Film “I.L. Caragiale” (Bukurešť, Rumunsko)

Proč jsem vycestovala studovat:

Vybrala jsem si pro Erasmus Rumunsko kvůli filmům, které zde v poslední době vznikají kvůli tzv. Rumunské nové vlně. Silné filmy vznikají ze silných námětů a ty z jisté nespokojenosti s tím co se v této zemi děje. Ačkoliv se nás politická situace jako cizinců přímo netýká je patrná na každém kroku. Protože máme oproti zdejším lidem možnost porovnat zdejší standart s naším, jsou pro nás tyto náměty ještě silnější. Zdejší prostředí na mě silně působí a vnukává mi nové převážně bizarní filmové náměty. Pobyt v zahraničí mě nutí přehodnocovat mé postoje k české republice převážně v tom co dělá pro své občany.

Rumuni jsou individuální a poměrně agresivní národ (při té dopravě tady se není čemu divit) učí mě být průbojnější a vytrvalejší. Na druhou stranu, jaký kraj taký mrav a zdejší mravy jsou v mnohém rozdílné než naše. Je to země kontrastů. Není nic neobvyklého potkat na silnici povoz s koněm, nebo jenom koně, vidět auto parkovat na kruhovém objezdu při sjezdu z “dálnice” nebo potkat medvěda v lese. Na závěr je nutno podotknout, že pivo tu možná stojí za prd, ale víno mají výborné! (Kamila Martincová)

Stamford International University (Bangkok, Thajsko)

Zajímavá příhoda:

Pochoduji si takhle po Bangkoku s Valerií po mém boku. V centru jsme teprv podruhý, poznáváme město. Google mapy nám určují trasu k nějaké architektonické památce, už ani nevím jaké. Necháváme se tedy unášet silou internetu a kocháme se dosud nepoznanou atmosférou města. Rychlým krokem přecházíme frekventovanou silnici, když v tom nás zastavuje thajský postarší pán, který vytasí zajímavou nabídku – projet se po několika „hezkých“ místech Tuk Tukem. Kdo do těchto končin už někdy zavítal, ví, že Tuk Tuk je dopravní taxi služba, kterou v Thajsku potkáte na každým rohu. Nuže říkáme si, skvělá nabídka, ale to po nás určitě budou chtít balík. Nakonec zjišťujeme, že celá hodinová projížďka městem stojí jen 40 bahtů!! (cca 30 Kč). Pán nám několikrát zdůrazňuje, že mají dnes TukTukáři promotion a že jim vláda platí benzín. Wow!! A co k tomu, máme prý jedinečnou šanci se podívat do výroben hedvábí tuzemské kvality. Ještě se ujišťujeme, jestli se nespletli s cenou, nasedáme do TukTuku a vyrážíme. Konečně v tom vedru cítíme vítr. Vítr ve vlasech. Mně tedy větří i myšlenka v hlavě, jak je sakra možný, že nás turisty vzali za takhle levnou cenu. Někde bude stoprocentně zakopaný had!
V naší první stanici nás řidič vyhazuje a dává nám pár minut na pochození a fotky. U malého chrámu s Happy Buddhou nás zastavuje místní pán, který to tam má pravděpodobně na starosti. Ptá se, jestli jsme buddhisti a říká, že jsme byli ozářeni Buddhovým štěstím. Taky zmiňuje tu výrobnu s hedvábím, asi je to fakt známá věc. Loučíme se s pánem a necháváme se svést na další stanici. Řidič TukTukář zastavuje, na nic se neptáme a vstupujeme do budovy. To bude asi ta výrobna. Hned po tom, co otevíráme honosné dveře, se nás ujme nějaký indický tlouštík, který nám vzápětí nabídne „drink on the house“. Shit! Někdo nám dává něco zadara? Z pod stolu vytahuje štos jakýchsi pochybných katalogů, ve kterých si prohlížíme učesaný chlapy nosící stylové oblečení. To je to hedvábí, o kterým všichni tak mluvili? Začínám si všímat, že nás turistů tam sedí více. Ind se nás „se zájmem“ ptá, odkud jsme a co tady děláme. Všechno se mi záhy vyjasňuje (nebo spíš vytmavuje). V hlavě se mi vybavují chvíle, kdy jsem se v hodině marketingu učil o tom, jak si nejlépe získat zákazníka. No co, dám tomu ještě malou chvíli. Cápek nám ukazuje fakt prvotřídní kvalitní zboží, který najdeš v každé ze tří galanterií na náměstí Míru ve Zlíně. Říkám mu, že se mi to nelíbí a že bych se v tom necítil dobře. Ze zvědavosti se ho zeptám, kolik stojí todle libový sáčko. Říká asi 10000, ještě musí podotknout, že je to fakt kvalita. Ze zdvořilosti se mu omluvím, že si nic nekoupim a dopíjim svůj drink (přece jim to tam nenechám, ne?). Mizíme od saď. Ještě si stačím všimnout jeho nespokojené tváře za to, že nic neprodal. S Valerií nasedáme do TukTuku, já naštvaný za to, jaký to byl laciný prodej rádoby drahých hadrů. Nebo spíš za to, že tyhle bytosti jsou schopní oškubat lidi, kteří neumí udělat krok zpět. Fuj. Nakonec jsme v takovým podniku zanedlouho ještě jednou, tam nám zase chtějí prodat šperky. Emerald, Ruby, Tigersye, Blue Sapphire, vše, co potřebujete. Konec konců projíždíme i hezký místa, kde po nás nikdo nic nechce. Za tak příjemnou jízdu řidiči dáváme 20 baht dýško za to, že nás svezl, protože vláda mu na benzín určitě nepřispěje. Po výstupu si všímáme jiného TukTuk řidiče, který veze opačným směrem další turisty. (Daniel Trögler)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *